Památný jasan ztepilý

Nacházíme se na Lipovém náměstí, jehož dominantou je kostel sv. Petra s památným jasanem stojícím před jeho vstupem. Kostel byl původně gotický, menší a vedle něj stála samostatně zvonice. Byl to spádový kostel pro obyvatele Dubče, Dolních a Horních Měcholup. Přestal však svojí kapacitou stačit, proto byla v letech 1867–1868 přistavěna věž a okna lodi byla značně zvětšena. Dne 23. srpna 1868 byl kostel znovu vysvěcen. V presbytáři je kopie cenného deskového gotického obrazu, jehož originál je umístěn v Národní galerii pod názvem „Votivní deska z Dubečka“.

S rekonstrukcí kostela souvisí vysazení dnes památného jasanu ztepilého (blíže zde + u stromu je umístěna informační tabule). Původně byly před kostelem vysazeny jasany dva. Levý stojí dosud, zatímco pravý byl v roce 1945 pokácen a použit na stavbu barikády proti německému vojsku. Dobová fotografie z přelomu 19. a 20. století, která je na informační tabuli u stromu, ještě zachycuje oba jasany. Stávající jedinec má obvod kmene 378 cm a zdvihá svoji košatou korunu do výšky 28 m. Rovný kmen nese čtyři silné větve, které se rozbíhají na další větve a větvičky a vytvářejí tím působivý dojem. Jeho stáří je odhadováno na 150 let.

Od kostela pokračujeme ulicí K Starému lomu, přiblížíme se k Říčanskému potoku, jenž přecházíme po lávce, a pokračujeme po pěšině směrem proti proudu toku. Po levé straně míjíme přírodní památku Rohožník, vyhlášenou v roce 1988. Samotný název Rohožník, původně Rohozný vrch, je odvozován od staročeského slova rohoz, což je označení pro rákos, kterým byly porostlé mokřady kolem hory. Odtěžením ordovických křemenců, které se vytvořily před 470 milióny lety jako usazeniny na dně moře, vznikla nynější přírodní památka – lom. Archeologický výzkum ukázal, že Rohozný vrch byl jedním z nejdříve osídlených míst v širokém okolí. V pozdní době kamenné, asi 2000 let před naším letopočtem, tady vzniklo výšinné hradiště, které s přestávkami existovalo bezmála 3000 let.

Stromořadí dubů letních

Ocitáme se v přírodním parku Říčanka. Ten byl vyhlášen v roce 1984. Osou celého parku je Říčanský potok tekoucí mezi Uhříněvsí a Běchovicemi. Území si dosud uchovává ráz venkovské krajiny – střídání polí, luk a rybníků, menších a větších lesních porostů. Podél Říčanského potoka lemovaného topoly se dostáváme na hráz Podleského rybníka. Ten vznikl v 16. století jako součást rybniční soustavy skládající se z 50 rybníků, které byly navzájem propojeny kanály. Šlo o jakési Třeboňsko na okraji Prahy. Traduje se, že rybník vybudovali turečtí zajatci. Na hrázi je stromořadí dubů letních, z nichž osm (blíže zde) bylo vyhlášeno jako památné 15. dubna 2004. Jednotlivé stromy dosahují výšky od 15 do 26 metrů. Dub s nejmenším obvodem má 253 cm, naopak ten nejmohutnější má obvod kmene neuvěřitelných 581 cm. Statně kraluje u stavidla a obrovskými kořeny se opírá o hráz. Je možné, že byl zasazen už při založení rybníka. Stromy zde svými kořeny zpevňují hráz a jejich stín vytváří příhodný biotop pro ohrožené a vzácné druhy rostlin a živočichů. Dnes jsou připomínkou původního bohatého porostu hráze. Na jejím začátku je umístěna informační tabule o památných stromech.

Pod hrází stával původem středověký Podleský mlýn, v němž se mlelo až do začátku čtyřicátých let 20. století. V současné době zde již najdeme nový komplex budov. Pověst vypráví, že v rybníku žila vodnička Kapřivka, která se zamilovala do mlynáře. Ten její city využíval k vlastnímu obohacení a dal před ní přednost bohaté statkářce. Zklamaná Kapřivka je nakonec oba utopila.

Hráz Podleského rybníka je 200 metrů dlouhá a 5 metrů vysoká a přecházíme ji společně s modrou turistickou značkou, po které pokračujeme dále po břehu. Zde byly za první republiky lázně s kabinkami, ubytováním a restaurací, které byly oblíbeným výletním místem Pražanů. V létě sem dojížděl na koni prezident T. G. Masaryk ze zámku v Kolodějích.

Dnes je Podleský rybník se svými 14 ha druhý největší v Praze a slouží převážně k chovu ryb, koupání a rekreaci. Pod rybníkem se nachází obora s jeleny a daňky.

Modrá turistická značka nás dovede na okraj Uhříněveské obory. Byla vyhlášena jako přírodní památka již v roce 1982. Zaujímá rozlohu necelých 35 ha a chrání cenný soubor přirozených lesních společenstev s bohatým bylinným a keřovým patrem. Malý zázrak prožívá každoročně obora s nástupem jara. Přibližně v polovině dubna, v době, kdy stromy začínají teprve rašit, pokryje celý její povrch pestrý koberec tvořený sasankou hajní, sasankou pryskyřníkovitou, orsejem jarním, dymnivkou dutou, plicníkem lékařským a nenápadnou pižmovkou mošusovou. Všechny kvítky mají naspěch, aby stihly odkvést, než stromy rozvinou své listy a jásavé barvy vystřídá jemné šero bujné zelené vegetace léta.

Hraniční dub uhříněveského panství

Odtud pokračujeme stále po modré turistické značce podél Říčanského potoka a na prvním rozcestí zamíříme doleva po neznačené pěšině, jež nás dovede na širší asfaltovou cestu. Po ní jdeme doprava směrem na Uhříněves. Tato dnešní městská část se poprvé připomíná v roce 1228, kdy patřila klášteru benediktinek u sv. Jiří v Praze. Název je odvozen od jména Uhřín nebo Uhra (=Maďar) a původně zněl Uhřina ves. Z cesty již vidíme přes pole 300 metrů vzdálený mohutný hraniční dub uhříněveského panství (blíže zde + u stromu je umístěna informační tabule), který ční do výšky 27 metrů a obvod jeho kmene měří 516 cm, což ho řadí k nejmohutnějším v celé Praze. To vidíme na jeho kmenu, pro jehož objetí je potřeba hned několik lidí. Z kmene vycházejí tak silné větvě, že by to mohly být samostatné stromy. Stáří se odhaduje na 365 let. Tento strom je zmíněn v hraničním protokolu uhříněveského panství z roku 1662, který stanovoval hranice mezi panstvími Uhříněves a Škvorec. Podobu protokolu je možné vidět na informační tabuli umístěné u stromu.

Je známo, že vysazování hraničních stromů probíhalo již od raného středověku. Do stromů byla vyřezávána znamení, na kterých se majitelé dohodli. Až později je doplnili mezníky se znaky panství. Ale zatímco mezník je možné přemístit, strom určené místo změnit nemůže. A to je výhoda hraničních stromů. Aby se jejich vysazení řádně zapsalo svědkům do paměti, bylo provázeno různými obřady. Někdy se uskutečnila slavnost se svěcením místa, jindy na tom místě dali vybraným výrostkům výprask a následně je odměnili.

Duby letní v pásu Říčanského potoka

Od tohoto památného dubu jdeme dále po asfaltové cestě, kde nás po chvíli po pravé straně překvapí mohutné duby letní v pásu Říčanského potoka (blíže zde). Vyhlášeno za památné jich je 5. Nejmohutnější z nich má obvod 437 cm a výšku 27 metrů. Struktura jejich rozložitých korun je nejlépe vidět v době vegetačního klidu. Duby jsou významnou součástí břehového porostu a tvoří zbytek původní skladby dřevin. Hned za posledním dubem vede lávka přes potok, po které když přejdeme, tak se ocitneme na Novém náměstí. Šikmo přes silnici u zastávky MHD roste strom dětí, který byl na jaře roku 2015 zařazen do celopražské databáze významných stromů (blíže zde). Lípa byla vysazena místními dětmi za účasti představitelů radnice v roce 2011. Pořízení stromu bylo uhrazeno ze sběru papíru ve školách.

Památný dub letní

Na Novém náměstí je možné vycházku ukončit, nebo pokračovat do Uhříněvsi podél ulice Přátelství. Za děkanským úřadem (tj. ještě před školou) zatáčíme vpravo a ocitáme se na náměstí Bratří Jandusů. Tím projdeme podél potoka až úplně na konec, kde uvidíme památný dub letní (blíže zde). Prý byl podle současného majitele vysazen pradědečkem jeho babičky kolem roku 1805. Ten jej zasadil jako proutek v blízkosti latríny. A protože měl dub hodně živin a vody z nedalekého potoka, dorostl do dnešních dnů do úctyhodných rozměrů. V současně době se tyčí do výšky 35 m a obvod kmene měří 470 cm. Zvláště výrazné jsou jeho kořenové náběhy a koruna, která jde hlavně do výšky, a řadí tak jedince k nejvyšším památným stromům v Praze. Vrátíme-li se zpět k hlavní silnici směřující na Kutnou Horu, přijdeme na zastávku MHD Uhříněves, ze které se dostaneme autobusem na metro C Háje nebo metro A Depo Hostivař. Jinou možností je cesta vlakem linkou S9 například na pražské hlavní nádraží.

orientační plánek trasy:

adresa odkazu na trasu: zde

Vycházku pro vás připravil autor webu Aleš Rudl

Památný platan javorolistý

Podchodem vystoupíme směrem do ulice Ječná, a při pohledu směrem k Novoměstské radnici již vidíme památný platan javorolistý (blíže zde + u stromu umístěna informační tabule), který je zajímavý svým stářím a rozložením větví. Historie stromu přímo souvisí s náměstím. To vzniklo v roce 1348 při založení Nového Města a bylo ve své době největší v Evropě. Ve středověku sloužilo jako trh pro dobytek, a proto se nazývalo Dobytčí trh. Na začátku 19. století se objevily záměry jej rozparcelovat a částečně zastavět. Zásluhou nejvyššího purkrabí hraběte Karla Chotka se však podařilo náměstí uchránit jako celek a částečně osázet stromy. V roce 1876 byl celý prostor přeměněn na park podle návrhu Bedřicha Wünschera. V letech 1884-85 byl však nově upraven podle koncepce známého budovatele pražských zahrad Františka Thomayera. Zdejší platan byl však vysazen již v „předthomayerovském“ období. To, že dnes můžeme platan obdivovat vděčíme paní Boženě Gregorové, která v roce 1985 provedla záchrannou „rekonstrukci“ celého stromu. Na informační tabuli přímo u něj se můžeme dozvědět podrobnosti o tomto zásahu, a rovněž se podívat na dobovou fotografii dnes snad nejznámějšího pražského památného stromu.

Památný dub letní

Až si dřevinu prohlédneme, pokračujeme ulicí Resslova směrem k řece Vltavě a u Tančícího domu řeku přecházíme po Jiráskově mostě. To už se ocitáme v Dienzenhoferových sadech, kde roste památný dub letní s krásnou rozložitou korunou (blíže zde). Obvod jeho kmene je 375 cm a koruna ční do výšky 20 m. Dříve v těchto místech byla zahrada, která byla v roce 1775 přeměněna v botanickou zahradu pražské univerzity. Ta patřila k nejbohatším ve střední Evropě. Na ploše 3,5 ha bylo soustředěno na 12 tisíc druhů a odrůd domácích i cizokrajných rostlin. V roce 1899 byla započata parcelace v severní části území a současně probíhala výstavba nábřežních zdí, kvůli kterým byla botanická zahrada zrušena. Roku 1902 započala další parcelace. Hromadnými protesty veřejnosti však bylo dosaženo alespoň toho, že malá část zahrady byla zachována a v roce 1905 přeměněna na městský park. V roce 1898 byla zřízena Botanická zahrada Na Slupi, kam byla přemístěna část sbírek ze Smíchova. Dnešní název parku je z roku 1920, kdy dostal název podle autora tehdy zde ještě stojícího letohrádku. Dnes je památný dub letní živým pozůstatkem někdejší botanické zahrady a statečně čelí náporu hustému provozu v jeho okolí.

Památný platan javorolistý

Od stromu pokračujeme po Janáčkově nábřeží směrem na Malou Stranu. Na křižovatce s ulicí Vodní zatáčíme vlevo a dostáváme se na náměstí Kinských. Naproti vidíme vstup do Kinského zahrady, kam dále směřují naše kroky. Hned za vstupem do zahrady upoutá naši pozornost solitérní památný platan javorolistý v úloze majordoma (blíže zde + u stromu umístěna informační tabule). Ten zde byl vysazen již během prvních výsadeb, kdy na místě někdejší vinice, která však zanikla už během třicetileté války, začal budovat zahradu s letohrádkem Rudolf Kinský. Její formování probíhalo do roku 1836. V průběhu let nastalo několik dalších úprav a dnes je Kinského zahrada jedním z nejhezčích přírodně krajinářských anglických parků v Praze. Na informační tabuli umístěné přímo u stromu si můžeme prohlédnout dobové fotografie platanu z roku 1927 a porovnat jeho někdejší stav se současným. Obvod kmene má strom 546 cm a výška jeho košaté koruny je 28 m.

Významný strom lípa Jana Nerudy

Dále trasa vycházky směřuje na Kampu. Z Kinského zahrady se opět vrátíme na náměstí a pokračujeme vlevo podél tramvajových kolejí na Újezd. Tam se nad křižovatkou vedle pomníku obětem komunismu tyčí významný strom lípa Jana Nerudy (blíže zde). Lípa nám připomíná věhlasného českého básníka a spisovatele Jana Nerudu. Ten se narodil v újezdských kasárnách, na jejichž místě strom roste. Lípa byla vysazena na počest 150. výročí narození Nerudy. V roce 1984 ji vysadilo Studio přednesu Ústředního klubu školství a vědy ROH. V roce 2014 byla lípa zařazena do databáze významných stromů Prahy.

Významný dub červený

Vítěznou ulicí se dostáváme na most Legií, kde si můžeme udělat odbočku k významnému dubu červenému (blíže zde) rostoucímu na Střeleckém ostrově. Dub se nachází v jeho severní polovině a je dominantou v její středové části. Dub pocházející ze Severní Ameriky patří k prvním výsadbám tohoto druhu u nás. Nápadný je svým nadprůměrným vzrůstem a obvodem kmene přes 350 cm.

Památný platan javorolistý

Vrátíme se zpět na nábřeží a jdeme do parku Kampa. Na jeho místě bývaly v minulosti hlavně ovocné zahrady, které vlastnili zprvu majitelé měšťanských domů a mlýnů, později šlechtických paláců. V letech 1948-49 byly všechny zdejší zahrady spojeny, zdi, které je oddělovaly, zbořeny, terén nově zarovnán a za využití části původních významnějších a starších stromů, k nímž byl řazen i dnešní památný platan byl zřízen park, inspirovaný anglickým krajinářským stylem, s promenádními cestami podél řeky a Čertovky. Památný platan javorolistý (blíže zde + u stromu je umístěna informační tabule) roste nedaleko středového chodníku naproti Lichtenštejnskému paláci. Upoutá nás svým nadprůměrných vzrůstem a věkem.
Dvě stě metrů odtud nad zahradou Velkopřevorského paláce rozkládá svoji bohatou korunu nejstarší a nejmohutnější památný platan na území metropole (blíže zde), který je jeden z nejkrásnějších v celé zemi. Nejlépe se k němu dostaneme, když na křižovatce za sochou J. Dobrovského odbočíme vlevo, půjdeme kousek ulicí Hroznová, po mostku přejdeme Čertovku, a již se ocitáme na Velkopřevorském náměstí. Solitérní platan už má ve svých letokruzích zapsáno spoustu zážitků, které by mu mohl leckterý strom závidět. Udává se, že pod jeho korunou sedával například mladý skladatel Beethoven, pak se pod ním pravidelně konaly známé hudební koncerty. O platanu se zmiňuje i krásná literatura, konkrétně knihy Jindřišky Smetanové. Dnes je pod jeho korunou uctívána památka Johna Lenonna, prostřednictvím známé zdi. Strom roste v zahradě, do níž je možné bez problému nahlédnout v otevírací době kavárny, která má na části zahrady umístěné venkovní sezení. Nejmohutnější platan Prahy má obvod kmene 712 cm a obrovská koruna sahá do výšky 33 m.

Významný strom Lípa Václava Havla

Z Velkopřevorského náměstí pokračujeme s využitím propojky v podobě ulice Lázeňská na Maltézské náměstí. Naproti Nostickému paláci roste před domem čp. 3 významný strom Lípa Václava Havla (blíže zde). Okolí lípy byla 1. května 2014 na počest 10. výročí vstupu ČR do Evropské unie odhalena „Lavička Václava Havla“. Ta je tvořena stolečkem okolo kmene stromu s dvěma křesílky a má sloužit k setkávání a dialogu v duchu životních postojů někdejšího prezidenta. V roce 2015 byla lípa zařazena do databáze významných stromů Prahy.
Z náměstí se dostaneme Harantovou ulicí k zastávce tramvají Hellichova, ze které se můžeme dostat na metro A Malostranská, metro B Národní třída či Anděl a do dalších směrů.
orientační plánek trasy:

adresa odkazu na trasu: zde

Vycházku pro vás připravil autor webu Aleš Rudl

Čtyři staré památné lípy

Kolem barokní kaple rostou čtyři staré památné lípy (blíže zde + u stromů je umístěna informační tabule). Malá obdélníková stavba má jednu loď a pochází z roku 1714, pravděpodobně podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. K založení kaple se váže německy psaná pověst, kterou zaznamenal farář Josef Hlaváček v pamětní knize fary ve Vinoři. Praví, že za starých dob stávala na tomto místě pouze malá kaplička. Satalicemi vedla veřejná cesta, po které jednou projížděla hraběnka Šporková. Narodilo se jí zde dítě a z vděčnosti ke sv. Anně, kterou v tuto dobu uctívala, dala slib, že malou kapličku rozšíří a vyzdobí. To také splnila.

Lípy, které zde dnes rostou, byly vysazeny ve druhé polovině 18. století. V roce 2001 bylo vyhlášeno za památné pět lip. V noci z 30. června na 1. července 2003 došlo k pádu jedné z nich vlivem silného nárazového větru. Příčinou bylo vyhnití spodní části kmene. Po této smutné události následovala další revize stromů. Ty byly znovu odborně ošetřeny a výška korun byla snížena. Rovněž byly nainstalovány bezpečnostní vazby.

V současné době můžeme obdivovat 4 lípy – tři z nich jsou lípy velkolisté a jedna je zástupcem lípy srdčité. Jejich obvody kmene jsou v rozmezí 300–560 cm a výšku mají až 24 metrů. Svojí mohutností krásně dotvářejí zdejší prostředí okolo kapličky. Na dobové fotografii na informační tabuli se můžeme podívat, jak lípy vypadaly dříve.

Tři památné duby

Odtud pokračujeme po žlutě značené turistické trase do blízké Satalické obory. Značky vzniklé v souvislosti s naučnou stezkou se budeme držet až do Vinoře. Už od vstupu do bývalé bažantnice je vidět palouk, jemuž vévodí tři památné duby (blíže zde a zde + u stromu je umístěna informační tabule). Historie zdejší bažantnice sahá až do období hraběte Prokopa Černína. Ten nechal za pomoci významného barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky v letech 1750–1786 zdejší plochy upravit a zalesnit. Vznikly tak barokní osnovy zámeckého komplexu Vinoř-Satalice-Ctěnice. Měnila se však jejich vnitřní obsahová náplň.

Od roku 1951 je obora v Satalicích zvláště chráněným územím. Hlavním cílem ochrany je zachování listnatého lesa, zejména starých stromů, jako biotopu vzácných druhů hmyzu. Společně s Vinořským parkem tvoří krajinářsky cenné území.

Dominantní dřevinou palouku je mohutný čtyřkmen dubu letního. Ve 110 centimetrech od země má obvod 675 cm. Rozložitou a tvarem plochou korunu zvedá až do výšky 32 m. Vyhlášeny za památné stromy jsou i další dva duby letní, které rostou v jeho blízkosti (obvody kmene 495 a 325 cm). Prostranství dříve sloužilo k výřadu zvěře a slavnostem zámecké společnosti. Pod dubem stával altánek, který zde byl postaven v roce 1953 při příležitosti konání okresních dožínek. A tak se na tomto místě dříve konaly pouťové zábavy a jim podobné akce. Nejmohutnější dub byl vysazen jistě už na počátku 19. století. Jako centrální strom připomíná původní osnovu barokního černínského panství.

Památný topol bílý

Po prohlédnutí statných stromů pokračujeme dále bažantnicí. Alejí starých jírovců se dostaneme k Vinořskému parku. Na rozcestí si uděláme krátkou odbočku vlevo k silnici, kde za ní v polích roste památný topol bílý (blíže zde). Strom je vskutku krajinnou dominantou. Za památný strom byl vyhlášen v roce 2013, ačkoli MČ Praha-Satalice o to usilovala mnohem dříve. Se svým obvodem kmene 668 cm patří k nejmohutnějším památným topolům u nás. Vrátíme se zpět na rozcestí a pokračujeme do nitra Vinořského parku, jenž byl v roce 1982 vyhlášen jako přírodní rezervace. Procházíme po krásné pěšině, kolem nás jsou porosty starých listnatých stromů. Kromě rozmanité flóry je území rovněž bohaté na živočichy, a tak zde můžeme vidět různé druhy ptactva, ale i chráněné brouky. Rázovitou podobu dotvářejí pískovcové skály, které jsou tvořeny výchozy cenomanských pískovců české křídy. S nadsázkou by se toto údolíčko dalo nazvat „pražským Kokořínskem“.

Mohutná olše lepkavá

Krajinářský celek opouštíme při vstupu do Vinoře. Ještě než vkročíme na břeh rybníka U Pohánků, povšimneme si vlevo u cesty rostoucí významné mohutné olše (blíže zde), která je nápadná dvěma obrovitými kmeny majícími obvod přes 3 m. V roce 2014 byla zařazena do celopražské databáze významných stromů. Takto veliká olše je v Praze skutečně raritou.

Významná lípa republiky

Za rybníkem se dáme doprava a Živanickou ulicí dojdeme na Vinořské náměstí. Před tamější školou roste významná lípa republiky (blíže zde), jež byla vysazena v roce 1968. V roce 2014 byla zařazena do celopražské databáze významných stromů. Lípa byla několik let tísněna sousedním stromem. Nyní už si může oddechnout a začít se plně rozvíjet do krásy.

Památná lípa srdčitá

Po pár krocích už vidíme mezi kostelem Povýšení svatého Kříže a vinořskou farou památnou lípu srdčitou (blíže zde). Její bohatě větvená koruna, kterou tvoří dvě hlavní větve, dosahuje výšky 26 metrů a obvod kmene měří 420 centimetrů. Vyhlášena za památný strom byla v roce 1999 a řadí se k nejkrásnějším lípám v Praze. Farní kostel je nejstarší historicky doloženou stavbou v obci. Byl původně románský, postavený v polovině 12. století. Do barokní podoby byl rozšířen v letech 1727–1728.

Lípa republiky a památný alej statných dubů

Od fary pokračujeme doprava Velínskou ulicí, která nás dovede k vinořskému hřbitovu. Ten obejdeme zprava, až se dostaneme do ulice Prachovická. Podél areálu školy, kolem sochy M. J. Husa z roku 1935, umístěné na vysokém soklu, se dostaneme ke vchodu, kde roste významná lípa republiky (blíže zde). Byla vysazena v roce 1968 na výročí 50 let od vzniku Československé republiky. Od roku 2014 je zařazena do celopražské databáze významných stromů. Poté vcházíme vlevo do ulice Ronovská a na první křižovatce zabočíme opět vlevo do ulice Mikulovická. Ta nás dovede do ulice Klenovská, kde se opět potkáme se žlutou turistickou značkou a po ní se dostaneme do Ctěnického háje. V něm hned po pár krocích dorazíme ke statnému dubu (blíže zde + u stromů je informační tabule), který se může pyšnit titulem „památný strom“ stejně jako dalších deset tvořících řadu stromů v porostu v ose háje. Pohled na tyto monumentální stromy je nejlepší v době vegetačního klidu, kdy se svými mohutnými větvemi úplně vystupují nad okolní porost. Skupina dubů byla vyhlášena za památné stromy v roce 2001 a kromě svého vzrůstu mají i význam historický. Byly vysazeny kolem roku 1775 na památku selského povstání v Čechách. Obvody jejich kmenů se pohybují mezi 250 a 414 centimetry a rozložité koruny se zvedají do výšky až 40 metrů. Nesou název „Miranovy duby“. Pojmenovány jsou podle vůdčí osobnosti selského povstání Josefa Mirana, který byl po potlačení povstání pověšen na šibenici na louce před karlínskou Invalidovnou dne 29. 3. 1775. Josef Černý alias Miran byl rychtář z nedalekých Přezletic. Rodina Černých tam na Samkovském statku hospodařila dlouhá léta. Od roku 1714 to byl Jan Černý, po něm hospodářství přebírá syn Jakub Černý a roku 1760 náš Josef Černý, narozený v polovině prosince 1739. Jméno Miran bylo s největší pravděpodobností jeho přízvisko nebo přezdívka. Zůstaly po něm tři děti – šestiletý Josef, devítiletá Kateřina a jedenáctiletá Anna. Vdova ho nepřežila dlouho, zemřela počátkem července téhož roku ve věku dvaatřiceti let, nejspíše po porodu. Informace k historii si můžeme přečíst i na informační tabuli u stromu.

Dále pokračujeme hájem k zámeckému areálu ve Ctěnicích. Tam lze navštívit zámek, park nebo velkou expozici historických kočárů. V blízkosti je zastávka autobusových linek č. 185 a 302, které nás mohou dovézt například na konečnou stanici metra C Letňany.

orientační plánek trasy:

adresa odkazu na trasu: zde

Vycházku pro vás připravil autor webu Aleš Rudl.