Skalka -> Dubeček | autobus č. 111, 329 |
---|---|
Háje -> Dubeček | autobus č. 240 |
Černý Most -> Dubeček | autobus č. 240 |
Památný jasan ztepilý
Nacházíme se na Lipovém náměstí, jehož dominantou je kostel sv. Petra s památným jasanem stojícím před jeho vstupem. Kostel byl původně gotický, menší a vedle něj stála samostatně zvonice. Byl to spádový kostel pro obyvatele Dubče, Dolních a Horních Měcholup. Přestal však svojí kapacitou stačit, proto byla v letech 1867–1868 přistavěna věž a okna lodi byla značně zvětšena. Dne 23. srpna 1868 byl kostel znovu vysvěcen. V presbytáři je kopie cenného deskového gotického obrazu, jehož originál je umístěn v Národní galerii pod názvem „Votivní deska z Dubečka“.
S rekonstrukcí kostela souvisí vysazení dnes památného jasanu ztepilého (blíže zde + u stromu je umístěna informační tabule). Původně byly před kostelem vysazeny jasany dva. Levý stojí dosud, zatímco pravý byl v roce 1945 pokácen a použit na stavbu barikády proti německému vojsku. Dobová fotografie z přelomu 19. a 20. století, která je na informační tabuli u stromu, ještě zachycuje oba jasany. Stávající jedinec má obvod kmene 378 cm a zdvihá svoji košatou korunu do výšky 28 m. Rovný kmen nese čtyři silné větve, které se rozbíhají na další větve a větvičky a vytvářejí tím působivý dojem. Jeho stáří je odhadováno na 150 let.
Od kostela pokračujeme ulicí K Starému lomu, přiblížíme se k Říčanskému potoku, jenž přecházíme po lávce, a pokračujeme po pěšině směrem proti proudu toku. Po levé straně míjíme přírodní památku Rohožník, vyhlášenou v roce 1988. Samotný název Rohožník, původně Rohozný vrch, je odvozován od staročeského slova rohoz, což je označení pro rákos, kterým byly porostlé mokřady kolem hory. Odtěžením ordovických křemenců, které se vytvořily před 470 milióny lety jako usazeniny na dně moře, vznikla nynější přírodní památka – lom. Archeologický výzkum ukázal, že Rohozný vrch byl jedním z nejdříve osídlených míst v širokém okolí. V pozdní době kamenné, asi 2000 let před naším letopočtem, tady vzniklo výšinné hradiště, které s přestávkami existovalo bezmála 3000 let.
Stromořadí dubů letních
Ocitáme se v přírodním parku Říčanka. Ten byl vyhlášen v roce 1984. Osou celého parku je Říčanský potok tekoucí mezi Uhříněvsí a Běchovicemi. Území si dosud uchovává ráz venkovské krajiny – střídání polí, luk a rybníků, menších a větších lesních porostů. Podél Říčanského potoka lemovaného topoly se dostáváme na hráz Podleského rybníka. Ten vznikl v 16. století jako součást rybniční soustavy skládající se z 50 rybníků, které byly navzájem propojeny kanály. Šlo o jakési Třeboňsko na okraji Prahy. Traduje se, že rybník vybudovali turečtí zajatci. Na hrázi je stromořadí dubů letních, z nichž osm (blíže zde) bylo vyhlášeno jako památné 15. dubna 2004. Jednotlivé stromy dosahují výšky od 15 do 26 metrů. Dub s nejmenším obvodem má 253 cm, naopak ten nejmohutnější má obvod kmene neuvěřitelných 581 cm. Statně kraluje u stavidla a obrovskými kořeny se opírá o hráz. Je možné, že byl zasazen už při založení rybníka. Stromy zde svými kořeny zpevňují hráz a jejich stín vytváří příhodný biotop pro ohrožené a vzácné druhy rostlin a živočichů. Dnes jsou připomínkou původního bohatého porostu hráze. Na jejím začátku je umístěna informační tabule o památných stromech.
Pod hrází stával původem středověký Podleský mlýn, v němž se mlelo až do začátku čtyřicátých let 20. století. V současné době zde již najdeme nový komplex budov. Pověst vypráví, že v rybníku žila vodnička Kapřivka, která se zamilovala do mlynáře. Ten její city využíval k vlastnímu obohacení a dal před ní přednost bohaté statkářce. Zklamaná Kapřivka je nakonec oba utopila.
Hráz Podleského rybníka je 200 metrů dlouhá a 5 metrů vysoká a přecházíme ji společně s modrou turistickou značkou, po které pokračujeme dále po břehu. Zde byly za první republiky lázně s kabinkami, ubytováním a restaurací, které byly oblíbeným výletním místem Pražanů. V létě sem dojížděl na koni prezident T. G. Masaryk ze zámku v Kolodějích.
Dnes je Podleský rybník se svými 14 ha druhý největší v Praze a slouží převážně k chovu ryb, koupání a rekreaci. Pod rybníkem se nachází obora s jeleny a daňky.
Modrá turistická značka nás dovede na okraj Uhříněveské obory. Byla vyhlášena jako přírodní památka již v roce 1982. Zaujímá rozlohu necelých 35 ha a chrání cenný soubor přirozených lesních společenstev s bohatým bylinným a keřovým patrem. Malý zázrak prožívá každoročně obora s nástupem jara. Přibližně v polovině dubna, v době, kdy stromy začínají teprve rašit, pokryje celý její povrch pestrý koberec tvořený sasankou hajní, sasankou pryskyřníkovitou, orsejem jarním, dymnivkou dutou, plicníkem lékařským a nenápadnou pižmovkou mošusovou. Všechny kvítky mají naspěch, aby stihly odkvést, než stromy rozvinou své listy a jásavé barvy vystřídá jemné šero bujné zelené vegetace léta.
Hraniční dub uhříněveského panství
Odtud pokračujeme stále po modré turistické značce podél Říčanského potoka a na prvním rozcestí zamíříme doleva po neznačené pěšině, jež nás dovede na širší asfaltovou cestu. Po ní jdeme doprava směrem na Uhříněves. Tato dnešní městská část se poprvé připomíná v roce 1228, kdy patřila klášteru benediktinek u sv. Jiří v Praze. Název je odvozen od jména Uhřín nebo Uhra (=Maďar) a původně zněl Uhřina ves. Z cesty již vidíme přes pole 300 metrů vzdálený mohutný hraniční dub uhříněveského panství (blíže zde + u stromu je umístěna informační tabule), který ční do výšky 27 metrů a obvod jeho kmene měří 516 cm, což ho řadí k nejmohutnějším v celé Praze. To vidíme na jeho kmenu, pro jehož objetí je potřeba hned několik lidí. Z kmene vycházejí tak silné větvě, že by to mohly být samostatné stromy. Stáří se odhaduje na 365 let. Tento strom je zmíněn v hraničním protokolu uhříněveského panství z roku 1662, který stanovoval hranice mezi panstvími Uhříněves a Škvorec. Podobu protokolu je možné vidět na informační tabuli umístěné u stromu.
Je známo, že vysazování hraničních stromů probíhalo již od raného středověku. Do stromů byla vyřezávána znamení, na kterých se majitelé dohodli. Až později je doplnili mezníky se znaky panství. Ale zatímco mezník je možné přemístit, strom určené místo změnit nemůže. A to je výhoda hraničních stromů. Aby se jejich vysazení řádně zapsalo svědkům do paměti, bylo provázeno různými obřady. Někdy se uskutečnila slavnost se svěcením místa, jindy na tom místě dali vybraným výrostkům výprask a následně je odměnili.
Duby letní v pásu Říčanského potoka
Od tohoto památného dubu jdeme dále po asfaltové cestě, kde nás po chvíli po pravé straně překvapí mohutné duby letní v pásu Říčanského potoka (blíže zde). Vyhlášeno za památné jich je 5. Nejmohutnější z nich má obvod 437 cm a výšku 27 metrů. Struktura jejich rozložitých korun je nejlépe vidět v době vegetačního klidu. Duby jsou významnou součástí břehového porostu a tvoří zbytek původní skladby dřevin. Hned za posledním dubem vede lávka přes potok, po které když přejdeme, tak se ocitneme na Novém náměstí. Šikmo přes silnici u zastávky MHD roste strom dětí, který byl na jaře roku 2015 zařazen do celopražské databáze významných stromů (blíže zde). Lípa byla vysazena místními dětmi za účasti představitelů radnice v roce 2011. Pořízení stromu bylo uhrazeno ze sběru papíru ve školách.
Památný dub letní
Na Novém náměstí je možné vycházku ukončit, nebo pokračovat do Uhříněvsi podél ulice Přátelství. Za děkanským úřadem (tj. ještě před školou) zatáčíme vpravo a ocitáme se na náměstí Bratří Jandusů. Tím projdeme podél potoka až úplně na konec, kde uvidíme památný dub letní (blíže zde). Prý byl podle současného majitele vysazen pradědečkem jeho babičky kolem roku 1805. Ten jej zasadil jako proutek v blízkosti latríny. A protože měl dub hodně živin a vody z nedalekého potoka, dorostl do dnešních dnů do úctyhodných rozměrů. V současně době se tyčí do výšky 35 m a obvod kmene měří 470 cm. Zvláště výrazné jsou jeho kořenové náběhy a koruna, která jde hlavně do výšky, a řadí tak jedince k nejvyšším památným stromům v Praze. Vrátíme-li se zpět k hlavní silnici směřující na Kutnou Horu, přijdeme na zastávku MHD Uhříněves, ze které se dostaneme autobusem na metro C Háje nebo metro A Depo Hostivař. Jinou možností je cesta vlakem linkou S9 například na pražské hlavní nádraží.
orientační plánek trasy:
adresa odkazu na trasu: zde
Vycházku pro vás připravil autor webu Aleš Rudl